Na 3. března připadá každoročně Světový den divoké přírody. V tento den si připomínáme, jak je nezbytné divokou přírodu chránit a vytvářet vhodné podmínky pro život divokých zvířat. Při této příležitosti jsme si pro vás připravili rozhovor se Zuzanou Kolouškovou, místopředsedkyní NGO Justice for Nature, organizace, které jsme se stali hrdým partnerem.
Co všechno označuje pojem divoká příroda?
“Pod pojmem divoká příroda si každý z nás může představit něco jiného. Pro mne divoká příroda symbolizuje především svobodu, dokonalost, harmonii a určitou krutou spravedlnost, která se nám lidem mnohdy nelíbí, ale jen díky tomu divočina dokáže fungovat a regenerovat. Divoká příroda musí být se vším všudy, od těch nejmenších, kteří jsou základem potravního řetězce, po predátory, kteří udržují rovnováhu a proto může divočina zůstat divokou, a proto pak nepotřebuje žádnou lidskou pomoc.”
Kde se dá najít divoká příroda v Česku a na Slovensku?
“Možná se někoho dotknu, ale pro mne moc divoké přírody v Česku není. Jsou tu krásná místa od mokřadů, luk, lesů, ale vše jsou to jen fragmenty, které se naše česká společnost snaží zachovat, udržovat nebo obnovovat. Z mnoha chráněných míst připomínajících divokou přírodu se staly “lunaparky” a divoká zvířata čím dál více ztrácí prostor pro svůj život i díky naší lidské expanzi. Les je v podstatě plantáž na dřevo, zní to tvrdě, ale když to máte s čím porovnat, je to pro mne deprimující jít se dnes projít do běžného českého lesa. Určitě tím nechci dehonestovat naši českou přírodu nebo ochranu přírody v České republice a tvrdit, že u nás divoká příroda neexistuje, ale má obrovské problémy. Na většině místech chybí rovnováha, která pokud nebude obnovena, nikam se moc nepohneme. Zásadní problém vidím v obrovském střetu zájmů, kdy naše zemědělství nerespektuje ochranu přírody a její význam. O myslivosti se ani bavit nebudu, to je středověk. Návrat šelem do české krajiny je pak kapitola sama o sobě. Díky našemu programu Oko medvěda ve spolupráci s kolegy z Prales deťom SK máme možnost několik měsíců v roce nahlédnout do divoké přírody na Slovensku a pro mne divoká příroda začíná právě tam, u našich východních sousedů. Ten pocit, když jste v lese a ne na plantáži a víte, že jste v území, kde můžete potkat medvěda, rysa nebo vlka je nepopsatelný.”
Před několika lety jste založili spolek Prales dětem, co vás k tomu vedlo? A jak jste tento projekt od založení rozšířili?
Spolek Prales dětem založil Milan Jeglík v roce 2009. Byla to spontánní myšlenka bez konceptu. Prostě nabídnout turistům
v Indonésii kromě potápění i zážitek z pralesa. Tehdy se podařilo vykoupit prvních pár hektarů, vznikl kemp pro ubytování návštěvníků a o rok později toto místo přivítalo první partu dobrovolníků. Já přijela jako dobrovolník v roce 2011 a absolutně mi to změnilo život, nazývám tuto zkušenost reinkarnací za živa. Společně s Milanem jsme se pak rozhodli, že se začneme pralesu více věnovat a postupně jsme zjišťovali, co se kolem nás děje, co můžeme udělat, abychom nebyli součástí pouhého konzumu, ale stali se prospěšní pro planetu. Začalo se s výkupem pralesa na hranici národního parku Gunung Leuser. Díky vlastní zkušenosti s černými trhy a pytláctvím jsme dali vzniknout protipytlácké hlídce Tiger Patrol a vše se každým rokem rozvíjelo. Začalo se s monitoringem divokých zvířat fotopastmi pod názvem Oko Tygra, což byl počátek vzniku současného monitorovacího projektu Oko Země. Vznik vlastní rezervace, protipytlácké hlídky i úspěšný monitoring Oko Země nás díky doporučení dostal až do členství v IRF (International Ranger Federation), kde jsme navázali další kontakty. Účast na mezinárodním kongresu IRF v Nepálu nás dostala do Kostariky a nově i do Nepálu, kde naši kolegové právě ve spolupráci
s nepálskou organizací pomáhají s monitoringem a ochranou tygrů bengálských. Dnes má projekt Oko Země více „očí“: úspěšný program Oko medvěda na Slovensku, pomáhali jsme s monitoringem v Ugandě – Oko nosorožce, monitoring goril nížinných v DR Kongo, Oko jaguára v Kostarice a nováčkem je dnes Oko tygra II v Nepálu. V roce 2021 jsme rozšířili své působení do Kostariky, kde máme dnes rezervaci o rozloze sto padesát pět hektarů a před pár dny jsme slavnostně otevřeli Oceánské centrum v Cuajiniquil v oblasti Guanacaste. S novou lodí The Spartan rozjíždíme monitorovací program Oko oceánu, který se týká mořských savců.”
Jaké hodnoty jako Justice for Nature zastáváte?
“Na prvním místě je to svoboda a hned po ní spravedlnost. Obě slova symbolizují snad vše, co se pod nimi dá představit. Nazývat věci správnými slovy bez lhaní, bez omlouvání si svého pokryteckého chování až po to si umět přiznat chybu
a nezpůsobovat jiným to, co sami nechceme, aby bylo pácháno na nás. Umět se omezit na úkor jiných a začít si vážit života jako takového. A když opustím filozofickou notu, tak jako organizace zastáváme určitý etický kodex i ve vztahu k tomu, od koho přijímáme finanční prostředky. Jde nám tedy i o to, jaké firmy a společnosti nás podporují. Jako organizace nebereme granty ani dotace, byť by to s nimi bylo snažší, nepovažujeme to za správné vzhledem k tomu, proti čemu a komu stojíme. S těmito finančními prostředky bychom svobodu ztratili. Proto jsme mimo jiné skutečně vděční i za takového partnera jako je pro nás Forky’s.”
Na jakých místech na Zemi jsou aktivní vaše projekty? Kde se snažíte nejvíce pomáhat a jakým způsobem?
“V současné době působí naše nejsilnější projekty na Slovensku, kde je vedou slovenští kolegové, a od roku 2021 v Kostarice, což nebylo v plánu, ale osud nám to přihrál do cesty. Na Slovensku se jedná o monitorovací program Oko medvěda, jehož součástí je i odhalování ilegálních přikrmování divokých druhů zvířat, psaní podnětů k šetření a práce s veřejností na toto téma. Nevyjímaje poukazování na absurditu významu současné myslivosti. V Kostarice jsme se pustili do výkupu pralesa a před pár dny otevřeli oceánské vzdělávací centrum, pořídili jsme monitorovací loď The Spartan a hodláme zde pomáhat s ochranou podmořského světa. Společně s dobrovolníky, kteří se účastní našich programů pomáháme v národních parcích rangerům. Vítaná je pomoc nejen s monitoringem fotopastmi, servisem a údržbou stezek parcích, ale i s manuálními pracemi jako něco nově postavit, natřít nebo rozebrat. V Národním parku Palo Verde se příležitostně účastníme i hašení lesních požárů v chráněných oblastech. Ty zde v období sucha páchají obrovské zlo.”
Pořádáte dobrovolnické programy, může se na ně přihlásit kdokoliv?
“Ve své podstatě ano. Nejsou limitovány vzděláním, ale zájmem o divokou přírodu a chutí účástníků pomáhat. Dobrovolníci pod osmnáct let však musí mít k sobě někoho, kdo za ně bude zodpovídat. A záleží samozřejmě na fyzické i psychické kondici jedince. Ve většině případech k nám jezdí dobrovolníci, kteří mají vztah k přírodě, chtějí se dozvědět více o tom, co mohou udělat pro lepší svět, kde a jak začít, překonat své strachy, sebe sama, stát se prospěšnými. Naše dobrovolnické programy se netýkají pouze divoké přírody, často diskutujeme o různorodých environemntálních tématech. Myslím, že stát se dobrovolníkem, by mělo být novou motivací k cestování. Vyjet někam, kde můžeme být prospěšní pro jiné.”
Jak jinak může každý z nás pomoci chránit divokou přírodu, pokud se zrovna nevydáme pomáhat s vámi jako dobrovolníci?
“Mnoho lidí si myslí, že ochrana divoké přírody je o velkých finančních částkách a to od velkých hráčů. Opak je ale pravdou. Veřejnost si neuvědomuje, jak velkou sílu má. Představte si třeba jen tisícovku lidí, která pravidelně každý měsíc pošle pouhých sto korun organizaci na její chod nebo na projekt, se kterým souzní. Někdo může méně, někdo více, ale každý drobný příspěvek dokáže obrovské věci, které dané organizaci umožní proměnit peníze v činy na poli ochrany divoké přírody. Ochrana divoké přírody ale není jen o penězích. Je to o tom, jak žijeme, co kupujeme, koho podporujeme, komu dáváme svou energii, takový svět tvoříme. Mnoho lidem se třináctá komnata reality nechce otevírat, ale pokud si připustíme, že svou nevědomostí ničíme svět, na kterém závisí naše existence a i budoucnost, a podílíme se na věcech, se kterými bychom vnitřně nesouhlasili, máme tu moc to změnit. Mnoho lidí si myslí, že jako jednotlivci nic nedokážou, ale svět se měnil právě díky jednotlivcům, kteří vystoupili z davu.”
Nedávno jsme se jako Forky’s stali partnerem vaší organizace, naši zákazníci pomáhají realizovat vaše projekty zasednutím
k našemu Dobrostolu. Jaká je další možná cesta pomoci tyto projekty realizovat?
“Velmi důležité je šířit informace, a to nejen o naší organizaci, ale o tom co se v současnosti děje s divokou přírodou a jak
v této problematice můžeme být nápomocní. Jít příkladem. Samozřejmě hybnou silou je také materiální pomoc nebo poskytování služeb v oblasti médií, sociálních sítí a IT. Výčet by mohl být obsáhlý. V Česku jezdíme i do škol s naším vzdělávacím projektem Nejbohatší ekosystémy planety Země. Budeme tedy rádi za doporučení škol, které bychom mohli navštívit. Velmi důležití jsou pro nás také partneři. Získat silné a odhodlané firmy, které se stanou partnery našich projektů
a jsou ochotny přijmout environmentální odpovědnost a pravidelně podporovat náš monitorovací program Oko oceánu.”
Co plánujete do budoucna?
“Naším prvním velkým cílem je dostat zátoku Santa Elena v Kostarice na seznam HOPE SPOTS, ve spolupráci se světovým projektem Mission Blue. Pokud se nám tento krok podaří, může nám pomoci v zastavení záměru kostarického prezidenta vybudovat megalomanské projekty – nákladní námořní přístav a suchý kanál. Ty by měly na zátoku Santa Elena a domov velryb zničující vliv. K tomu potřebujeme kvalitní monitorovací program s lodí The Spartan, jenž bude přinášet důkazy o nutnosti ochrany zátoky Santa Elena ve prospěch její bohaté biodiverzity. A naším druhým velkým cílem je zahájení mezinárodního vzdělávacího programu Etika Země. Ten bude vysvětlovat význam divočiny a jejího ohrožení v souvislostech k našemu každodennímu životu. Etika Země by měla být přeložena do co nejvíce jazyků.”
Na závěr trochu z jiného soudku, co je váš nejoblíbenější pokrm z naší nabídky?
“Za mě je bezkonkurenční vaše Nofish. Rostlinně se stravuji z etického hlediska a ryby jsem měla vždycky ráda, takže tato alternativa je pro mne gastro zážitek. Ďábelská topinka nebo povidlové knedlíčky… upřímně, vždycky mám problém si vybrat.”
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů do budoucna.
Více informací se dočtete na webu https://justicefornature.org
[:cs]Ingredience:[:en]Ingredients:[:]
