Tereza Vandrovcová: „Jsem vděčná, že se téma pojídání zvířat dostalo ke čtenářům Vogue.“

Tereza Vandrovcová je absolventkou sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde také vyučuje předmět Animal Studies. Tento obor učí i na svém současném hlavním působišti, kterým je University of New York in Prague (UNYP). Je autorkou knihy Zvíře jako pokusný objekt: sociologická reflexe. Tereza je mluvčí a aktivistka organizace Otevři oči a autorka webu soucitne.cz. 

Na úvod taková klasická otázka, kdy a proč jste přešla na rostlinnou stravu a začala hájit práva zvířat?

Od malička jsem byla vychovávána k lásce ke zvířatům, ale až na střední škole jsem začala více přemýšlet i nad zvířaty, která byla na mém talíři. Podnětů byla celá dlouhá řada: četba filosofických knih, sledování filmů a seriálů, kde figurovali vegetariáni nebo naopak pojídači lidí, zaznamenání billboardové kampaně “Máme volbu nejíst maso, máme volbu nechat žít” od Petra Vachlera, ale tou opravdu poslední kapkou bylo úmrtí mého psa, kdy jsem si ve svých 17 letech naplno uvědomila, že nedává smysl truchlit nad jedním zvířetem a pojídat druhé. Začala jsem se o téma více zajímat, založila jsem vegetariánský web, abych i ostatním pomohla na cestě k bezmasé stravě a účastnila se nebo i pořádala různé demonstrace. Poté mi ještě nějakých 9 let trvalo, než jsem sesbírala všechny informace i odvahu a v roce 2011 přešla na čistě rostlinnou stravu. Vegetariánský web jsem v té době přetransformovala na veganský.

Zabývate se vzděláváním společnosti v oblasti rostlinné stravy a soucitu ke zvířatům. Za jakými projekty stojíte? S jakými organizacemi a spolky spolupracujete? Co je vaše hlavní pracovní náplň?

Mým hlavním projektem je informační server Soucitne.cz, kterému se věnuji nějakých 10 let. Také jsem členkou spolku Otevři oči, se kterým pořádáme celou řadu akcí, např. pravidelné ochutnávky veganských jídel spojené s možností vyzkoušet virtuální realitu ze života hospodářských zvířat, a vydáváme informační materiály, které zasíláme po celé České i Slovenské republice. Deset let jsme pořádali průvod Veggie Parade, loni jsme se připojili k mezinárodnímu The Official Animal Rights March a letos jsme kvůli omezením uspořádali Řetěz za zvířata. V roce 2015 jsem spolu-zakládala Českou veganskou společnost, se kterou nadále externě spolupracuji. Také čas od času uspořádám přednášku pro veřejnost, ale také pro zaměstnance firem, které si mě objednají. 

Mou hlavní pracovní náplní je pedagogická činnost (vyučování a odborná garance kurzů) na katedře psychologie a na katedře komunikací a masových medií na University of New York in Prague (UNYP). Kromě toho pořádám semináře na odvykání kouření (Exkuraci.cz) a coby externistka učím na Karlově a Masarykově univerzitě.

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vedete váš předmět Animal Studies. Jak je to s veganstvím na akademické půdě, vnímáte mezi akademiky větší soucit se zvířaty nebo myslíte, že to nesouvisí se vzděláním? Je toto téma v českém školství dostatečně zastoupené ve srovnání se zahraničím? A jaký je o tento předmět zájem ze strany studentů?

Myslím, že se to nedá takto paušalizovat. Znám celou řadu veganských akademiků i vědců, ale potkala jsem je přes svou aktivistickou bublinu, nikoli bezprostředně na pracovišti. Dokonce mám někdy pocit, že je mezi akademiky více zatvrzelých karnistů, neboť čím vyšší má člověk vzdělání nebo intelektové schopnosti, tím důmyslnější vytváří ospravedlnění, proč je to, co např. svým nákupem podporuje, v pořádku. V českém školství to téma není zastoupené téměř vůbec, takže máme opravdu co dohánět. Zájem ze strany studentů je výrazně rostoucí. Zatímco před pěti lety mi na tento předmět chodilo osm lidí, v reálu tři až pět, loni už se všichni zájemci nevešli do limitu (25 studentů), který musel být stanoven kvůli velikosti místnosti. 

V zářijovém čísle Vogue s vámi vyšel rozhovor. Toto číslo Vogue zároveň schytalo velkou vlnu kritiky, mj. i od veganů a eko aktivistů. Mrzí vás taková reakce veřejnosti nebo máte k tomuto číslu také výhrady?

Jelikož od časopisu typu Vogue nemám vysoká očekávání, dané číslo mě nepobouřilo. Jsem hlavně vděčná, že se téma našeho rozporuplného vztahu k pojídaným zvířatům dostalo k jeho čtenářům a že byl můj článek doprovázen fotkami pořízenými na azylové farmě Statek radosti.

Co plánujete do budoucna? 

V rámci Otevři oči chystáme projekt Vegan Buddies, který vyvíjí mapu pro propojení zkušených veganů s nováčky v jednotlivých regionech. Co se týká mých vlastních projektů, tak bych ráda realizovala výzkum, který se bude týkat konzumace masa, napsala knihu, nakreslila komiks, natáčela video recepty… Je toho mnoho, co mám v hlavě, tak snad se mi podaří uskutečnit alespoň něco z toho.

Děkuji moc za rozhovor. 

Také moc děkuji.

 

fotografie: Vladimír Šigut

[:cs]Ingredience:[:en]Ingredients:[:]